|
|
|
Kdy se začíná psát kronika SHŠ Rytířů Mělnických, když byli oficiálně založeni až 6.5.2010? Začíná se psát již počátkem roku 2010, i když v hlavách zakládajících členů již možná i dříve. Než však myšlenka přijde na světlo světa a požádáme o oficiální registraci občanského sdružení, účastníme se již akcí pod jménem Rytíři Mělničtí. První akcí roku 2010, které jsme se zúčastnili byla bitva o sněhový hrad Harrachštejn v Harrachově 21.2.2010. Odehrávala se zde bitva v níž hrad Harrachštejn dobyli zlotřilci a loupežnící. My jsme zde byli společně s kamarády ze skupin Rytíři Lužických Hvozdů a Páni Turnovského Meče, se kterými jsme ve sdružení jež tvoří 30-tkové uskupení a gardu Sathurn. V Harrachově jsme dobývali hrad za pomocí děl, mušket, pistolí i kordů, ale nejúčinější zbraní byla nakonec masa harrachovských rekrutů, kteří zprvu poslouchali rozkazy velitelů, ale v závěru se bili hlava nehlava, v duchu lvi co chtějí z klece ven, nebo spíše zpět do hradu. Byl to krásný mrazivý, ale s přáteli příjemně prožitý den. A my už se těšíme na nový ročník. A co k této bitvě dodávají naši členové? Petr: "Já si to užil s klukama u děl, pálili jsme z devítí hlavní ...... no nádhera !" Martina: "Já byla ve třetím měsíci těhotenství a zvykala naše miminko na výstřely z děl !" Petr Eduard: "... á ... ghhhhhhh ... mlask ... á ... !" ... (já ještě neumím mluvit, tak příště ;o) 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Libušín 2010 je první bitva, kde se Rytíři Mělničtí poprvé objevují jako nové šermířské seskupení. I když do vlastní bitvy nastupuje pouze Petr jako střelec z hákovnice. Přichází čas nácviku, vylézáme si na hradbu, ze které budeme pálit až se nám bude od hlavní kouřit. Všechny jednontky už dostávají své instrukce, ale na střelce se asi zapomělo či co? Stojíme, čekáme, debatujeme, klábosíme ... a stále čekáme. Konečně ... přichází informace kdy a jak pálit. nácvik je u konce. Vracíme se zpět a chystáme si projít tržiště. Jejda tam je věcí ... no nádhera ... a ta největší nádhera ... MUŠKETÝRKY. Už na první pohled jsem si je zamiloval. Nejsou ještě hotové, ale hned je objednávám, krásná práce, kvalita provedení, pohodlné, podnou jako ulité. Do tří týdnů zdobí můj šermířský šatník. :o) Po prohlídce tržiště, nasycení žaludků, ukojení chutí a žízně se jdeme pozdravit s kamarády šermíři, u kterých nacházíme i azyl, protože na Libušíně jsme jen na jeden den. Bitva. Už to začíná. Nekonečné čekání a střelci mohou konečně na hradby. Střílíme o 106 a moje hákovnice je setsakramentsky slyšet. 15- tý výstřel ... 20- tý výstřel ... 25- tý výstřel ... no takhle jsem si ještě nezastřílel. A to místečko pro střelbu, co jsem si našel, přímo nad branou. Užíval jsem si nejen střelbu, ale i pohled na bitevní vřavu podemnou. Občas jsem tam zahlédl i Romana a Davida, kteří jsou od letošního roku taky u nás ve skupině. Byl to hezký den, plný sluníčka, pohody, ale už končí a my odjíždíme domů. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Počítám, počítám ... a popravdě už nevím kolikátý ročník čarodějnic v Zelčíně tu zažíváme. Vystupovat jsme zde začali původně s klukama z Gryfu před více, než šesti lety. Pamětníci ( Petr Pátra, Jakub Pátra z naší skupiny, a pak např. Tomáš Krejza, který se šermu již delší dobu nevěnuje ) si vzpomenou na Labutí jezero, na Zlatovlásku, na upálení mnicha místo čarodějnice. Vystoupili jsme zde i se skupinou Palaestra, kterou jsme před 14- ti dny oficiálně upustili. Ale jistě pochopíte, že ve 3 - 4 lidech lze těžko připravit nové vystoupení, a tak jsme požádali kamarády šermíře. Na pomoc nám přijeli bývalí kolegové z Gryfu, kteří jsou nyní soustředěni ve skupině Adorior. A dále nám pomohli i kamarádi ze skupiny Bakaláři. Nejdříve jsme vystoupili se skupinou Bakaláři, protože ti pospíchali na další štaci do Buštěhradu. Po vystoupení byla chvíle klidu. Volila se soutěž masek, vyhodnocovaly se dětské soutěže, ve kterých si děcka vyzkoušela i střelbu s lukem a popravování jablka mečem na špalku. Na scénu přišlo vystoupení se skupinou Adorior. Vystoupení probíhalo jednotlivými souboji, zakončené mlatovým buhurtem. Chvíle klidu, děti tančí ve víru hudby, dospěláci se baví a vše se chystá na poslední vystoupení, kdy přijde závěrečný ohnivý souboj Petra a Jakuba. Konečně se setmělo, meče se lesknou v plamenech pochodní a souboj začal. První meč letí vzduchem, druhý již také opouští Jakubovu ruku a zbývají jen pochodně. Souboj probíhá tak jak měl až do doby, kdy bandáž Jakubovy louče padá přímo na jeho hlavu. Pár vlasů mu oheň pokrátil, ale souboj dopadl nakonec dobře a my můžeme zapálit hranici s čarodějnicí. Mocné loknutí lampáku, nadechnutí a plivnutím plamene do hranice ji zapalujeme. Praskání dřeva, jekot čarodějnice a spokojenost diváků je nám teď nejlepší odměnou. Tak zase za rok. My si pro vás nachystáme opět nějakou novinku. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Pár dní před bitvou zvoní telefon. Na displayi vidím Jirku z Rytířů Lužických Hvozdů. ,, Ahoj Jirko. Copak se děje? SHŠ Garde pořádá 15.5.2010 ve Cvikově 30- tkovou bitvu a Sathurn by se jí měl zúčastnit. Sathurn je garda z období 30- ti leté války, jejíž součástí jsme i my. Jasně. Přijedeme! " Po příjezdu do Cvikova nás vítá chlad a vlhko. Vítají nás kamarádi z Rytířů Lužických Hvozdů, Páni Turnovského Meče, Garde, Akvilo a Štemberáci. Mimochodem, Cvikov byl první 30- tkovou bitvou Jakuba. Probíhá nácvik, rychlý stručný a jasný. Sathurn bude hájit ves svými dělostřelci a mušketýry. Ale nejsme na vítězné straně. V závěru bitvy se už dělostřelci Tonda, Adam a Jakub válejí na zemi při bránění vsi a děl. Naši mušketýři pálí z boku do řad útočníků a jsou zatím bitvou neohrožení. Mám chuť předat náš prapor, rozeběhnout se a ukořistit prapor protivníků, který teď hájí jen jedna praporčice. Přípravuju si plán, už jej chci realizovat, ale co to je? Prudký výpad protivníků, hájím prapor, střílím z pistole po nejbližším protivníkovi, ale za ním se ženou další. Mušketýři berou nohy na ramena a já s nimi. Prapor nedáme a mizíme jak zajíci v lese. Vbíhám do lesa a najednou za sebou slyším ránu, to si Standa ustlal v malinách. Ještě posedíme, popovídáme a hurá domů do tepla. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Komorní akce v rámci Dětského dne v Přívorech. Pod taktovkou Lumíra z Palaestry zde proběhla minibitvička, která byla setkáním kamarádů ve zbroji. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Odolka. Co napsat o Odolce? To je snad už tradiční setkání kamarádů šermířů díky Michalovi ( Hejtmanovi ). Vyjíždíme z Mělníka, kde prší a prší. A jak se blížíme k Odolce, tak pršet přestává, až přestalo úplně a Odolka nás vítá Sluncem. Stavíme stan, vybalujeme a čekáme na další přijíždějící kamarády. Večer jdeme průvodem Odolkou a zveme místní obyvatelstvo na zítřejší bitvu. Večer se sedí, povídá, hraje, zpívá, pije i baští a s půlnocí usínáme. Ráno. Snídaně. Postupně ke snídani se objevují i ostatní. Již z jejich výrazů lze poznat v kolik šli asi spát. Nejdříve se objevují ranní ptáčata, pak zmuchlánci, zahálečníci a v poslední řadě i nějaké to zombie. Nácvik bitvy je dopoledne, role jsou rozdány a zbylý čas si krátíme všemi možnými způsoby. Někdo spí ve stínu stanu na trávníku - Jakub :o), někdo si dá pod hlavu delfína - Martinka :o) a na hlavu ovci - Petr :o), jiní si povídají ... a najednou nový typ zábavy - jenga. Stavíme věž z kostek, taháme je až věž padá. Jasně, nic nového, ale když ty kostičky pomalujete různými obrázky, tak vznikl pro prohrávajícího nový úkol. Komu ty kostky spadnou, musí je po jedné stavět do věže, nu a ke každému obrázku něco říci, tak aby postupně začal vyprávět souvislý příběh tak, jak mu jdou jednotlivé kostky s obrázky pod ruku. A věřtě, že to byly super pohádky. :o) Absolutně nejlepší byly asi od Upíra z Bakalářů. A heleme se. To to uteklo. Bitva a zároveň druhá 30- tková bitva Jakuba je tady. Pohodová akce plná střelby, šermu a zábavy pro diváky. Bavíme se i my, šermem a né žádným kydlením. Užíváme si to asi úplně všichni na place. Závěr a rozloučení s diváky a nastává dlouhý večer s kamarády. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Toník se Zdeničkou se berou na zámku Zákupy. A tak jim sdružení sdružených Sathurn a další kamarádi přijeli na svatbu vzdát hold. Toník ani Zdenička nemají nic vědět, aby jsme je překvapili špalírem, až budou vycházet jako manželé ze zámecké kaple. Postáváme v okolí zámku, skrýváme se, čekáme až si řeknou své " ANO ". A my je mohli překvapit. Ale chyba látky. Toník má oči všude ... a už nás viděl. A je po překvapení. Ne není. Oba svatebčané se usmívají a již jsme vedeni do zámecké kaple, kde Toníkovi a Zdeničce stojíme čestnou gardovskou stráž. Stali jsme se tak dalšími svědky, kdy jsi Ti dva řekli své společné " ANO " a vydali se tak na společnou cestu životem. Vyšli jsme z kaple, vytvořili špalír a nechali novomanžele projít slavobránou našich kordů a úsměvů. Přejeme Toníkovi a Zdeničce mnoho společných a radostně prožitých let. P.S.: Za týden jsme se spolu všichni setkali v Doksech na oslavě svatby, kde se pilo, jedlo, hodovalo ... bavilo a vzpomínalo. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Pozváni jsme rádi přijali a moc jsme se těšili. :-) Vyjíždíme z Mělníka a po cca 45 minutách vjíždíme do Doks. Problém je ten, že nevíme, kde Toník se Zdeničkou bydlí. Takže Doksama projíždíme a projíždíme ... a projíždíme ... :-) Několikrát se i vracíme na jedno a to samé místo, když v tom si Marťa všimla cedule " ŠERMDUCH " a hned jsme věděli, kudy tam. Jedeme po docela rozbombardované cestě, ale vcelku přijíždíme k Toníkovi, kde se na nás smějí Turnováci, Lužičáci, Štemberáci, Lumír " Egon " s Katkou z Palaestry a Toník se Zdeničkou. Následuje dlouhé přívítávání a plno přání. Ze sklepa slyším zdravení, tak se jdu podívat a on tam Zdenda st. od Štemberáků čepující u pípy pivo. Zdenička udělala výborný gulášek. Bavili jsme se o všem možném a plno vtipů jsme se navyprávěli. Začal se přiznávat večer a kontaminace komárů poblíž nás se stupňovala. Rychle běžím pro stan a začínám stavět. Egon s Katkou taktéž. Na zahrádce dva stany a zbytek se nastěhoval Toníkovi a Zdeničce domů. Však spát ještě nejdeme. Probíráme naše příští akce, minulé akce a prostě povídání o všem. Druhý den byl zpříjemněn nádhernou snídaní, skoro až do stanu. Kolem jedenácté se loučíme. Toníka jsme se ptali, jestli neví o nějakých dobrých místech, kde roste plno borůvek. Popsal nám a po rozloučení jedeme ještě na borůvky. Jedeme na místo, kam nás Tonda poslal a tam stojí obchodník s borůvkama. Kupujeme asi 3 litry a jedeme domů i s borůvkama. Jakub Naše a jistě nejen naše oblíbená akce. Setkáváme se zde s kamarády od Lužičáku, Akviláků, Armatusu a dalšíc. Páteční večerní posezení, předbitevní příprava, seznámení se scénářem… … a mám jasno. Letos jdu za piráta, ale nemám nikoho k sobě. Nevadí. Sice jsou všichni kamarádi na straně vojáků, ale nejsme tu od toho, abychom si ublížili, ale naopak abychom pobavili sebe a diváky. Dopolední a odpolední bitvy byly šarvátkami plnými vedra a písku. Ale noční bitva ro byla naprostá paráda. Prodral jsme se až k mušketýrům, ke klukům od Lužických a pokusil se je zneškodnit, aby mohli nás piráty ostřelovat. Plán byl dobrý, ale realita zcela jiná. Narážím na Kubu od Lužických a ten lví silou odolával mým útokům. Najednou dva ztrácíme kord a já na Kubu padám tělem. Vypadalo to jako když se rozzuřený hroch rozhodl svým tělem rozdrtit žížalu ? - Piráti v noční bitvu zvítězili, ale užili jsme si to opravdu všichni. PS: Je neuvěřitelné, kolik písku si člověk během bitvy dokáže nabrat do vysokých mušketýrek. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Košťálov je nám již známý. Už jednou jsme zde vystupovali. Pozvání přišlo od Rytířů Lužických hvozdů. Celkem se sešly tři skupiny historického šermu. Naše skupina Rytíři Mělníčtí, Rytíři Lužických hvozdů a Rytíři Turnovského meče. Bratranec od Jardy z Turnováků je právě vedoucí onoho autocampu. Měli jsme všichni svoje " V.I.P " místečko pro stany. Počet šermířů byl veliký. Celé odpoledne bylo nádherné počasí. Lužičáci předvedli 30-tku a my s Turnovákama gotiku. Pálení z děla, hákovnic, píšťal, varhan a mušket probíhalo v režii Jardy z Turnovských. Předváděly se souboje a scénky. Holky od Lužických zatancovaly pár dobových tanců. Ale v tu nám začalo krápat. Říkáme si: ,, A je to v pytli! " Nicméně důvod k obavám nebyl, poněvadž po chvíli opět přestalo krápat. Já s tátou jsme si práskli párkrát bičem. Už nám to moc chybělo. Tak jsem si jeden šlic na zádech odnesl. K večeru holky z Turnovských udělaly fire show, kterou umí velice dobře. Gazzy a Zdenda z Turnováků si šli zasoupeřit na opalovací molo uprostřed bazénu. Najednou slyšíme, že někdo spadl do vody a ejhle, Zdenda se vymáchal. :-)) Tahle akce se hezky vydařila. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Od rána leje jako z konve. A to máme vystupovat v Úštěku na slavnostech s Lužickýma a s Armatusem. No tak co, už jsme to slíbili, tak pojedeme. Jel jsem jen já a táta. V Úštěku také leje jako z konve a rychle pomáháme Lužickým stavět jejich přístřešek. Potom se všichni převlíkáme do 30- tky a gotiky. Naše nové skupinové varkoče zde měly premiéru. Nádherný pocit chodit oděný v mělnických barvách a na hrudi s erbem královského věnného města Mělníka. Marťa prostě umí šít ... Najednou leze ven sluníčko a by jsme byli štěstím bez sebe. Slavnosti jsou zahájeny maličkým průvodem po náměstí okolo kostela. V přístřešku u Lužických začínají vonět bramborové placky, které Zuzka s Mončou pečou. Toník návštěvníkům doporučuje úžasnou kombinaci, co si dát na placku. Je to česnek s povidlama. Ochutnáváme i my a skutečně to je výborné! Aspoň jsme je rychle pomáhali sníst ... S tátou svádím souboj, docela i dlouhý a vypadal dobře ... jenže po chvilce jsem si přerazil mojí jeden-a-půli. Říkám si : ,, Není pátek 13. ? " Říkal jsem to proto, že jsme doma ještě zapoměli pláště. Jakub Je sobotní ráno, celkem klidný den. Martinka stále ještě s malým Péťou v bříšku a nejednou zvoní telefon. Ha… kdo volá? A ejhle, on to Bambus. Že prý potřebuje pomoci s průvodem ve Staré Boleslavi. Slovo dalo slovo, skáčeme do kostýmů a po obědě jsme na place. Akce trochu živelná až podivná, co rozličných kostýmů se týče, ale jako setkání se známými a kamarády to nebylo špatné. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Komorní akce pořádáná skupinou Palaestra. Poprvé s námi vyjel bráška Petr Eduard i s jeho " obrněným " vozidlem. Probíhala zde bitva "Legenda o králi Artušovi." Musím přiznat, že bitva se skutečně povedla. :-) Jakub Největší akce a oslava královského věnného města Mělník. Mělník je městem vína s tradicí po mnohá staletí. Září je měsícem vinobraní. Jsou to slavnosti všech vinařů. Rytíři Mělničtí mají tu čest se zúčastnit jako učinkující. Dále zde s námi byly skupiny : Rego, Armatus, Rytíři Lužických hvozdů, Rytíři Turnovského meče. Celá historická scéna byla v režii SHŠ Armatus a sdružení Historica. Vinobraní letos bylo na historické scéně gotické. Vždy po roce se střídá gotika s 30- tkou. Zázemí skupin byl Masarykův kulturní dům a hned vedle byla historická scéna. V pátek ráno se dozvídáme co a jak bude probíhat. Dozvídáme se, že za jeden den se několikrát sjede turnaj s královským buhurtem. ... A je to tady! První vystoupení přichází ... Na řadu přichází přivítání všech rytířů, kteří přijeli poměřit své síly v turnaji na počest princezny. Po několika soubojích přicházíme na řadu i já s tátou. Oděni v mělnickém varkoči se pereme o vítězství ... v tomto souboji vítězí táta. ... ostaní již také došermovali a přichází královský buhurt. Každý dle vlastního rozhodnutí volí ze dvou barev. Červené a zelené. Já volím červené barvy, táta zelené. Tady soupeří obě strany najednou proti sobě a jde to, aby zůstalo co nejvíce živých u příslušné barvy. U které bude více živých, ta vyhrává. A jde se na to ! ... Vyhlížím opět tátu na odplatu. Soupeříme spolu dlouho ... a najednou, sám ani prý nevěděl jak, se ocitl v leže na zemi. Červená barva se začíná pomalu vytrácet. Asi u třetího protivníka přicházím o život já a hned za mnou Véna z Lužických. Ale najednou červení jsou do útoku tvrději a nakonec i vítězí! Stejné vystoupení se sjelo ještě jednou ten den. V sobotu se opět jel královský buhurt a od Peyraka se státou dozvídáme, že jsme byli vybráni do královského turnaje na pódiu hlavní scény na náměstí Míru. S námi večer půjdou ještě tři dvojice. Pořád jsme tomu nemohli věřit ... Přichází dlouhý čas volna až do půl páté, kdy se ten den naposled sjel královský buhurt. Kolem půl sedmé se strojíme do honosnějšího oblečení, jelikož se bude konat královský průvod od MKD na náměstí Míru. Sedmá hodina je tu a průvod vychází v čele se samotným králem českým a císařem římským Karlem IV a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. V davu diváků vidíme spousty známých ... za svitu pochodní přicházíme všichni na náměstí Míru, kde císař Karel IV. ochutná mělnické víno. ... U nás šermujích nervy pracují ... už se blíží turnaj ... Již za pár okamžiků budeme soupeřit před cca 9 000 - 10 000 lidmi. Naše chvíle přichází ... jen jakmile vyjdeme na pódium, tak snad všichni lidé zmizeli. Kvůli reflektorům jsme na ně neviděli. S tátou si dáváme znamení, že můžeme začít. Jeden druhého prohání jak psa. Dostal jsem zásah do nohy, ale pokračujeme. Táta dostává sek přes břicho a vzdává se. Poklona divákům a císaři Karlu IV. ... s tátou jsme si přiznali, že se právě splnil náš sen a to vystupovat na hlavní scéně Mělnického vinobraní. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Týden po Mělnickém vinobraní odjíždíme na vinobraní Litoměřické. Počasí vůbec nepřeje ... Celou cestu do Litoměřic pršelo a tam to bylo ještě horší. Ještě, že Lužičáci měli s Armatusem postavený přístřešek. Odíváme se do gotiky, protože za chvíli začíná program. I přes nepříznivé počasí přišlo hodně lidí. Tím lépe ... Celé náměstí jakoby se najednou propadlo do skutečného středověku. Stráž chodí po náměstí, kontroluje obchodníky a vyhlíží lapky. Konšelé, zemani, obchodníci, pážata, stráže, atd. se bedlivě připravují na příjezd císaře Karla IV. Páni konšelé mě s tátou vzali jako pážata k jejich hostině. Táta byl pověřen rolí ochutnávače a já sluhy. První chod je tu, zelenina. Táta ochutnává, jestli je v pořádku a je. Druhý chod, maso. Opět ochutnává a je také v pořádku. ... ale co to?! ... táta se kácí k zemi a konšelé se mnou nevědí, co to má znamenat. ... Pobízejí mě, abych jej zkontroloval. Kontroluju a pak se probral z pouze hraného otrávení. Konšelé žádají omluvu, jenže táta si znovu hrábne do talíře a je vyhoštěn z hostiny strážemi. Na mě je uklidit nepořádek a dále nalévat. ... táta se vrací polepšen z trestu zpět k hostině, teď už také jako sluha. ... slyšíme opilecký zpěv ... co je zase tohle? ... To Radek od Lužičáků se nechá odvézt trakařem od Martiny, protože se nejspíše poupravil v nějaké krčmě. Konšelé nad tímto jen mávají rukou. ... Máme volno. Ale za chvíli začíná rytířský turnaj. Všichni se připravujeme a jdeme do boje! Turnaj je po dvojicích. ... po posledním souboji mezi lidmi slyšíme : ,,Zloděj! Zloděj! Chyťte ho!" A skutečně před rytíři přeběhne lapka. Na nic nečekáme a dáváme se na honičku po náměstí. Lapka perfektně kličkuje. 6 lidí na něj nestačí. Táta už jej skoro má, ale uklouzne mu noha po pokrých dlaždicích a místo po lapkovi skončil napasovaný ve stánku. Mě se ztratil mezi lidmi ... nadháního i jiná stráž ... už jej drží ... ale opět se mu vysmekl. Běží přímo proti mě, chci proti němu vyrazit, ale udělal prudkou otočku zpět mezi lidi. Přeběhne přímo před konšely a za ním asi 4 stráže ... S tátou jej hledáme společně. Už ho opět vidíme ... vyrážíme proti němu, ale proběhl nám. Táta si ho chce nadběhnout, já běžím přímo za ním přes lázně s káděmi, ale uklouznu na větvi a skoro jsem si ustlal přímo ve vodě. Nakonec ho doháním a přivádím před konšele, kde je odsouzen k vymáchání ve studené vodě. Stráže ho odvádí k trestu. Několikrát je vymáchán a snad se polepšil. Císař Karel IV. příjíždí!!! Všichni slaví jeho příjezd a vzdávají mu hold. Večer je uspořádán královský turnaj na počest císaře, kde se úžasně šermovalo. S tátou jsme chvilku improvizovali. ... Tuhle akci hodnotíme za moc hezkou a povedenou! 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Ve Velkém Borku je vysvěcena nová kaplička. My jsme byli požádáni, abychom předvedli nějaké souboje a vyprávění o zbraních. Dětem jsme zapůjčili zbraně a kdo chtěl, tak si mohl obléct i plátovou nebo kroužkovou zbroj. Předvedli jsme souboje na jednoručky, jeden-a-půlručky, pochodně, Lužíčáci na kordy, dále jsme stříleli z píšťali, hákovnice, pistole, muškety a nakonec i z děla. Článek Jakub Pozvání jsme přijali od našich kamarádů ze SHŠ Bohemica Sanguis. Jen co jsme vjeli za vrata zámeckého areálu, tak jsme usoudili, že to je nádherné místo k bitvě. Konkrétně myslím zámecký park. Hledáme Mildu z BS, aby nám vysvětlil, jak co bude probíhat. Nakonec nám říká, že bude nácvik bitvičky. Tak teda jó no ... :-) Nácvik začal a všichni se dozvídáme, že bitva bude o spor kvůli kupce sena. :-) Ještě před bitvou samotnou probíhají vystoupení. Vystoupení zde měly SHŠ Garde a SHŠ Fénix. Garde předvedlo " Verbovačku " a Fénix scénku se Smrtí. Následoval rytířský turnaj. Byl to takový komediální turnaj. :-) Vtípky musí být ... A diváci se úspěšně bavili. Přišla řada na mě s taťkou, soupeříme s jeden-a-půlema, přicházím o meč, táta mě chce chytil, ale mě uklouzla noha. Tak vstávám ze země, otočím se na tátou a neskutečně jsme se lekl jeho vražedného výrazu s válečkem v ruce ... :-) Zahnal mě do stanu a zmasakroval. :-) Nyní se připravujeme na špalír, protože na zámku probíhá svatba. Všichni se přesouváme k altánu v parku, kde tvoříme špalír. Novomanželům vzdáváme hold pozvednutím svého meče. Čili jsme vytvořili dlooouhou bránu. Tak se zase přesouváme ke zámku a připravujeme se na bitvu. Bitva začíná a bojuje o 106. S tátou se držíme u sebe, ale pak jsme rozehnáni a dvě různé strany. Tátu si vyhlédl myslím Milda a mě Gríša. Boj probíhá dál a já se vrhám Petra od BS. Strhl se boj o sudlici. Nakonec mě dostal. Povedená akce a už se těšíme na příští ročník. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Sv. Martin je na Mělníku tradicí již mnoho let. Tuto akci zavedla moje paní třídní učitelka z 1. stupně ZŠ Radka Koláčná. Sv. Martin se slaví ještě před naším nástupem do první třídy. Psal se rok 2001, kdy jsme jako prvňáci dělali náš 1. uvítací program v tělocvičně ZŠ Jungmannovy sady na Mělníku. Skupina, která na Mělník jezdí šermovat se jmenuje SHŠ Akvilo. Dnes dobří kamarádi, ale tenkrát mi byli zcela neznámí. Táta po další tři roky dělal Sv. Martina osobně s Akvilem. Jenže roku 2004 jsem poprvé jel státou na trénink do Prahy k SHŠ Gryf, kde on již byl členem. Okamžitě mě šerm chytil. Chvíli na to jsem se přes tátu stal také členem a další ročník Sv. Martina už jsem nevystupoval se třídou, ale se SHŠ Akvilo a s naší tehdejší SHŠ Gryf. Rok na to opět ve stejném složení a letos jako SHŠ Rytíři Mělničtí a SHŠ Akvilo. Letošní ročník byl 30- tkový. Táta hrál ochránce Sv. Martina a já zloducha. My jsme mrzli na náměstí a čekali na ně. Oni si byli v teple tělocvičny. :-) Sv. Martin přichází! My ho však pustit nechceme ... Začíná boj o světlo pro město Mělník. Avšak padouši jsou pobiti a Sv. Martin předává světlo městu Mělník. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Nějaký ten rok jsem v Bakalářích hostoval a užil si s nimi nejen šerm, ale i hodně legrace. Lukína čekala operace kolena a já jsem jej měl alternovat ve vystoupení „šatlava“. Scénář se mi líbil, viděl jsem i video, tak proč kamarádům odmítnout pomoc. Několik týdnů trénujeme a přichází mrazivé ráno 27.11. 2010. Teploměr ukazuje -9°C, setkáváme se v Kralupech na šermírně a vyrážíme v koloně na Kladno. Cesta uběhla v pohodě, ale zaparkovat ve zmrzlém Kladně byl „porod“. Nosíme a instalujeme kulisy a cestou společně nadáváme na to, jak to klouže. Konečně je vše připraveno a vystoupení začíná. Všechno klape tak jak má, až do doby, kdy se stavíme proti sobě s Honzou na souboj s holema. Začalo to dobře až do odhození. Letím … letím …brzdím …, ale ono to nebrzdí… Pokračuji v tom letecko-bruslařském stylu až konečně zastavuji o dřevěný sloupek letní zahrádky, který jsem zády přerazil. Pochopíte to? Jak může nějaký restauratér v mrazu a zimě nechat venku letní zahrádku? To nepočítá s tím, že okolo poletí metrákový chlap v plátové zbroji a lehounce ten sloupek 10 x 10cm prostě zlomí? No, dopadnul jsem. Kluci to dojeli už beze mne, ale pak jsme si dal dobrý oběd, rozhýbal se a odpolední vystoupen už bylo na jedničku. Pozn. přepisovatelky (Martiny) .. a pak jsem doma 3 týdny skučel a kňoural se zádíčkama… 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Petr Je tu nová šermířská sezóna. Hodně a dlouho jsme se na ní těšili. A hned ze začátku je zpříjemněna bitvou o sněhový hrad Harrachštejn. Poprvé s námi vyjeli Roman, David a Markéta. David s Roman už jsou bojem zkušení. Dorazili jsme o Harrachova, kde na nás čekají Lužičáci a Turnováci. Zázemí máme v hotelu Skicentrum, který je hned vedle obrovského sněhového hradu. Je větší než minulý rok. Jakmile k němu přicházíme, tak hned ho jdeme obhlédnout, včetně hlavní věže. Pok musíme ale sejít dolů z hradu a od Petra z Turnováků si poslechnout, jak bude bitva vypadat. Celý den bude diváky bavit bohatý program. My máme volno a domlouváme se, že bychom se mohli jít podívat na vodopád Mumlavu. Já, táta, Roman, David, Markéta a Tonda s Kubou od Lužických tedy jdeme na Mumlavu. S tátou jsem tam byl hodněkrát jako malý. Docházíme nad Mumlavu, jenže cesta dolů je celá zledovatělá. ... Toník si ji jde ze shora vyfotit. Romanovi uklozly nohy a už se řítí dolů ... My všichni ostatní jsme dostali obrovský výtlem až ustřelily nohy i mě a s sebou jsem nabral ještě tátu. :-D Takže tři lidi projeli kolem Toníka. Přímo u Mumlavy děláme fotky, chvíli se kocháme pohledem a pak jdeme zpět. Jenže horší cestu s Tondou jsme si vybrat nemohli ... jen co jsme stoupli na zledovatělý kus v kopci, tak se válíme oba dva ... Tonda to vzdává a jde jinudy ... já to zkouším dál, ale furt jsem válím. Už se škrábu až k tyčce od řetězu ... ale zase jedu po břiše zpátky ... a znova ... a znova. Nakonec se to povedlo a jdeme zpátky ke hradu. Hezká procházka. Začíná padat večer a my se musíme obléknout do zbroje. ... Ale jen sledujeme, jak rychle klesá teplota. Až -9° C. Zbroj hezky zábla. Takhle jsme asi hodinu pobíhali venku před bitvou. S Romanem jsem několikrát oběhl hrad, abychom se zahřáli. Nejhorší byla zima na chodidla. Mysleli jsme, že nám upadnou prsty jak na rukách, tak na nohách. Sláva! Konečně povel k nástupu do bitvy. Takže jdeme mrznout další hodinu. :-) Roman a já jsme na straně dobývajících a táta s Davidem u obránců. Máme za úkol zkusit dobýt baštu. Vrháme se se žebříky k věži. Roman hned leze nahoru a já za ním, ale odrazili nás a padáme k ze žebříku k zemi. Ještě že tam byl sníh a ne beton ... Druhý pokus ... tentokrát lezeme v opačném pořadí, ale opět neúspěšně. Druhá skupina se pokkouší dobýt hrad přes hradbu. Nyní obránci vyběhli ven a pokouší se nás rozdrtit ... šermujeme na place před hradem a zaháníme je zpět do hradu. Ovšem střelbou nás zastrašili. Provádíme druhý útok se žebříky na hradbu a baštu. Lezu s Romanem nahoru a mydlíme se s obránci. Přišel táta, chvíli jsem ho zaměstnal ... jenže pak mi nevykryl pořádně jeden úder a dostal sek přes oko ... hned jsem byl bílý jak stěna ... Pak se vytratil a už nešermoval. S Romanem přelízáme cimbuří a pobíjíme obránce a ovládáme baštu. Druhá skupina také úspěšně dobývá hradební zeď. Ale co to? ... Slyšíme bubny ... to nevypadá dobře. Modří přicházejí na pomoc obráncům a není jich vůbec málo! Nám přicházejí na pomoc červení, ale je jich málo. Dáváme povel k držení klíčových míst - bašta, hlavní věž, zeď a průchody. Modří se vybrali cestu přes průchod a po žebříku. Objevili se jak armáda mrtvých z Pána prstenů. Už jsme boji neslyšeli vlastního slova, tak s Romanem jdeme do ústupu, protože se boj změnil v masakr. Mele se to hlava nehlava. Nakonec modří úspěšně hrad dobyli zpět. Následuje společné foto před hradem a pak volná zábava. Až po bitvě se dozvídám, že tátu odvezl Markvart z Turnovských do Tanvaldu do nemocnice na šití. Čekali jsme na ně na hotelu. Asi hodinu a půl. Všichni přijeli a táta s náplastí a dezinfekcí okolo oka. Jsem rád, že to dopadlo jen takhle. Ale akce byla suprová a už se těšíme na příští ročník. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Naši přátelé SHŠ Rytíři Lužických hvozdů pořádali šermířský ples v Novém Boru. Vyjíždíme k večeru z Mělníka a zanedlouho jsme v Novém Boru. Lidí pozvali opravdu hodně. Celý sál je prakticky plný. Potkáváme spoustu přátel z různých skupin historického šermu. Tančilo se, skotačilo, bavilo a hrálo ... Ples se Lužičákům povedl. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Pozvání jsme přijali od našich přátel SHŠ Bohemica Sanguis. Ctěnice už známe z loňského roku, kdy se zde konal I. Ctěnický mazec. Vyjeli jsme jen já a táta, později dorazila Martinka s bráškou Péťou. Na zámku Ctěnice se konala zabijačka. Musím přiznat, že jelita byla výborná a podle taťky jitrnice také. Při této akci se však nekonala bitva, nýbrž turnaj. Ještě před začátkem turnaje se bavíme hrami pro návštěvníky a to hodem kopím, střelbou z kuše a luku, samotným šermem. Já kroužkuju košili a taťka mi pomáhá kroužky stříhat. Po chvilce se stala nehoda, protože taťkovi se roztrhly kalhoty, tak musel shánět nit. A sehnal ji vcelku rychle. S Murínem, členem SHŠ Bohemica Sanguis, jsme snad propovídali hodinu o historii. Už se blíží turnaj. Takže se pomalu připravujeme a moc se těšíme. Turnaj probíhá po dvojicích. Přichází řada na taťku a mě a souboj na jeden-a-půle. Nechtěně jsem ho sekl přes nohu. Mezi další souboj patří taťka a Milda z Bohemicy Sanguis na bijáky. Nebezpečná to zbraň. ... Další souboje a koneční patří opět taťkovi a mně na jednoručky. Tady už jeden druhého nezranil. Po turnaji si sedáme ke stolu s členy Bohemica Sanguis s Mildou, Katkou a Honzou. Probíráme příští akce, proběhlé akce a opětovnou spolupráci s námi a dalšími skupinami. Po diskuzi se se všemi loučíme a odjíždíme domů. Pohodová a příjemná akce. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Libušín, jako tradičně jen sobotní účast. Ráno na nácvik, setkat se a pozdravit se s kamarády, prohlídnout tržiště… a hele… rozešité mušketýrky… krásné… černé… už si je zkouším, padnou jako ulité a už je objednávám. Nácvik. Letos jdu do bitvy jako střelec, potkávám se tu s Egonkem, předložíme naše hákovnice ke kontrole tormentací a nácvik začíná. Původně jsme na palisádách, ale později se přesunujeme nad bránu. Znovu courání po tržišti a táboře. A konečně začíná bitva. Střílíme jako u Verdenu, shora pozoruji Romana, jak brání pozice. Občas mrknu mezi diváky, kde je Martinka s prckem a fotografuje. Bitva končí a já ji zase hodnotím jako „přešlapovanou“. Tyčovky se do sebe zaklesly a vznikla „divácká nuda“. Ano, vím, že tyčovky jsou nezbytnou a neopomenutelnou součástí bitvy, ale divácky jsou tyto přetlačování nudná. Petr Tradiční vystoupení v Zelčínském Zooparku na čarodějnice. Trénujeme s novým vystoupení. Snažíme se to vypilovat, vybrousit a tak trénujeme i několik hodin denně i přímo na místě kde budeme vystupovat. Natrénováno k naší spokojenosti, tak zítra to můžeme dát naostro. Odpoledne k nám přijíždí kamarádi Lužičáci, že nám pomohou rozšířit vystoupení. Hromadně odjíždíme do Zelčína, ale společně s námi přijíždí i průtrž mračen. Šíleně prší, snažíme se zahnat mraky ukázkami palných zbraní, marně… leje jako z konce. Nakonec padá rozhodnutí … NEVYSTUPUJEME! Bylo to oboustranné zklamání, ale co se dá dělat… Petr Soukromá akce, kterou každý rok pořádá SHŠ Akvilo. Zde se sjíždí skupiny, aby změřily své síly. Na letošní ročník jsem vyjel pouze já a moc děkuji Štemberákům za odvoz tam a zpět. Z Mělníka vyjíždíme kolem 6 odpoledne a na místě jsme krátce po po čtvrt na osm. Jen co jsme dorazili na místo, tak vidíme houf přátel šermířů. Sjely se zde skupiny: Akvilo, Malchus, Garde, Bohemica Sanguis, Štemberáci, Gryf, Adorior - pouze Michal "Šunka", a pak já od nás. Jako první se k nám hrnou pořádající Akviláci. Začínáme stavět stany. Někteří dobové a někteří nedobové tzv. "bubliny". Po setmění se přesouváme k ohni upékat buřtíky. Bavíme se, zpíváme, hrajeme ... Ráno se dozvídáme, co a jak bude probíhat. Akviláci připravili spoustu disciplín. Funíme, závodíme, střílíme, hážeme, vrháme, padáme, soupeříme ... atd. ... Večer po skončení olympiády se sčítají výsledky. Asi po hodině sčítání 3. místo obsadil Pavel Grohman ze SHŠ Garde, mně je uděleno 2. místo a 1. místo obsadil Martin "Bába" Pelikán ze SHŠ Malchus. Tento den byl zpříjemněn ještě tím, že došlo k prolnutí mě a Evičky ze SHŠ Garde. Oba šermíři, co víc si přát. Nádherná akce a doufám, že příští rok se zúčastníme všichni a sejdeme se s ostatními skupinami, které na tuto akci jezdí každoročně. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Akce, kterou ve Štětí pořádal Řád Černých rytířů spolu se SHŠ Avalon. Byl jsem zde sám. Stan jsem postavil hned vedle cesty na náměstí, kde v tu dobu se vyskytovalo docela dost lidí, tudíž mi dočasně nezbylo nic jiného než hlídat stan. Asi po hodině začaly přijíždět další skupiny. Vedle mě postavili stan Garďáci a za nimi ještě Česká korouhev. Už nemusím jen hlídat. Večer po setmění si Černí rytíři uspořádali jakési hry. Nejzajímavější byla ta, kdy jeden se v leže od druhého odrazil a měl skočit co nejdále, a tak dál a dál a doskákat takhle co nejdál, než přišel na řadu poslední člen družstva. No, koukali jsme tedy všichni, ale dobře jsme se i bavili. Druhý den byl ráno nácvik bitvy. Tak si ho všichni procházíme a již víme, co a jak. Nyní máme volno. Kolem oběda začíná turnaj na koních. Moc hezká podívaná. Je zde bohatý doprovodný program. Odpoledne zde vystupuje SHŠ Askalon. Pak přichází na scénu SHŠ Garde s novou scénkou , do které se zapojili ještě Malchusáci. Moc se mi líbila. Právě přišel čas na bitvu. Jednalo s o bitvu z husitských válek, která se moc povedla. Vyfasoval jsem sudlici, takže to byl můj první boj se sudlicí. Několikrát si mě vyhlédl Komár ze SHŠ Malchus a já pak jej. Ale svedli jsme hezký boj. Bitva byla ukončena příchodem samotným Janem Žižkou z Trocnova. Večer se konala hostina, kde každý učinkující mohl jíst podlé své vůle. Výborné vepřové a kuřecí maso se zde dělalo. :-) Akci hodnotím za velmi pěknou a doufám, že bude i příští rok. Děkuji Komárovi ze SHŠ Malchus, že můžeme použít i jeho fotky. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Jeli jsme pomoci kamarádům Rytířům Lužických hvozdů, kteří si nás oslovili. V Žandově se konají městské slavnosti. Máme nádherné zázemí u základní školy na zahradě pro všech šest gotických stanů, které stavíme do tvaru "U" a tím vzniklo jakési náměstíčko, kde bude druhý den probíhat rovněž program. Stanujeme blízko kostela, kde je dobové tržiště. Druhý den vše začíná průvodem městem Žandovem od kostela dolů na náměstí a zpět nahoru ke kostelu. Holky od Turnováků pečou výborné bramborové placky. Jiřík od Lužických dělá truhlařinu a Toník dohlíží na střelbu z kuše, kterou střílejí návštěvníci. U nás na "náměstíčku" děláme ukázky zbraní a dáváme podrobný výklad, sem tam se někdo zeptá jak se vlastně ta a ta zbraň používá, tak jsme je hned předváděli v boji. Někdo zůstává u kostela na tržišti, někdo u nás na "náměstíčku" a někdo se přesouvá do turnaje dolů na náměstí. Taťka dělá královského herolda. Potom se někteří převlíkají do baroka. Na "náměstíčku" mají vystoupení Turnováci. Večer se slavnosti chýlí ke konci a my všichni si dopřáváme pořádnou večeři. V neděli při balení a odjezdu pořád pršelo. Ale akce byla pěkná. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Tuto akci pořádá Penzion Libuň. 1.7. se my a Lužičáci scházíme u Janičky a Jardy doma, kde budeme i spát. Ještě ten den jdeme za naším známým, Toníkem, majitelem penzionu a domlouváme, jak bude probíhat sobotní středověký den. Byl tu taky starší německý pár s autem, které ale jelo jen dopředu, ale nechtělo couvat. Táta se s nimi začal německy bavit, co se stalo. Hledali společně servis. Jenže nejbližší servis by měl jejich auto opravené až ve čtvrtek. Oni chtěli pokračovat do Hajnice. Museli se tedy ubytovat v penzionu. V penzionu chvíli klábosíme a pak se kousek přesouváme zpět k Janičce a Jardovi. Taťka s Martinou a s bráchou spěj v ložnici, Jarda a Janičkou u sebe v ložnici a já s Lužičákama dole v obýváku. Standa si zabral gauč. :) Ráno po snídani se všichni přesouváme do penzionu a oblíkáme se do baroka. Máme připraveno mnoho soutěží na celý den. Taťkovi noví němečtí kamarádi se jej zeptali, jestli by je neodvezl do Hajnice. Tak tedy jeli a vrátili se až těsně před turnajem, protože táta jel v kostýmu a v Hajnici byl zájezd německých turistů. Odpoledne mají Turnováci společný skupinový tanec. Po té přichází scénka s popravou majitele penzionu Toníka. Na rukách palečnice, jazyk uříznut a přichází poprava na špalku. Nakonec k ní nedochází, přeci jen Toník vaří v penzionu velice dobře. Následně se všichni házíme do gotiky. Na řadu přichází rytířský turnaj, ale šermovat na šutrech je fakt jak balet. Nic se naštěstí nikomu nestalo. Celý den byl zakončen ohnivou show, kterou předvedly holky od Turnováků. Opět jdeme do penzionu poklábosit. Kamarádi si opět taťku pozvali k sobě ke stolu a mluvili o všem možném. Když se vrátil, tak říkal, že němčinu už nechce ani slyšet. Došli jsme k Jardovi domů a já se přesunul zpět se spacákem do sokolovny, kde spal Standa od Turnováků, aby nebyl sám. Druhý den balíme, hnusně prší. Ale akce se povedla a tátův výjezd byl nezapomenutelný. ... Penzion Libuň Jakub Je tu další rok pirátské bitvy v Úštěku u jezera Chmelař. Na místo jsme chtěli přijet co nejdříve, aby jsme si zabrali místo na trávníku. Bohužel po příjezdu je již obsazen a tedy nám nezbývá nic jiného než zakotvit stany do písku. Kolíkama nešetříme a někde dáváme i po dvou. Opět tvoříme "náměstíčko" ze stanů a prosíme sluníčko, aby vydrželo celý víkend, protože poslední dva roky Úštěk propršel. Počasí vypadá zatím slibně. Naší řadu bílých stanů doplnilo Akvilo. Večer sedíme u stolu a klábosíme. Druhý den se hned ráno převlékáme do pirátského a můj malý bráška také. ... tedy spíše je oblečen ... :-) Táta bude hrát velitele Majnarda, který se pokusí zlikvidovat piráty. Za den budou celkem tři bitvy. Je zde bohaté tržiště a mnoho řemesel. ... ale co se to neděje? ... co to nese Jirka od Lužičáků? On ulovil mořskou pannu! Hrdě jí nese svému veliteli pirátů Černovousovi. Přichází první bitva. ... Kapitán Majnard je v ohrožení, piráti v čele s Černovousem drancují pláž a jsou k nezastavení. Poslední stráže a Majnard jsou přinuceni odplout z ostrova. Jejich poslední slova byla: "Ještě se vrátíme!" Černovous a my piráti nastolujeme na ostrově pirátské zákony. Vládcem ostrova se tedy stává Černovous. Ovšem tržiště i řemesla fungují dál, ikdyž piráti cestují a občas drancují po tržišti. Asi po třech hodinách přichází další bitva. Tentokrát se jedná o Majnardův útok. Chce získat zpět svůj ostrov, ovšem my mu ho jen tak nepřenecháme! Přichází útok z lodí a hned vybíhají Majnardovi přisluhovači. Černovous je polapen a Majnard jej táhne přes celou pláž za pirátské obranné postavení, kde ho zbavuje hlavy. My ostatní jsme pobiti. Ostrov je tedy zbaven pirátských zákonů a Majnard se stává opět guvernérem ostrova. Nyní máme klid až do třetí večerní bitvy. Procházíme si tržiště, sledujeme různá představení, vyplouváme na lodích, jen tak se povalujem a nebo šermujem. A je tu třetí bitva. Bitva s otevřeným koncem. Zvítězí Majnard, nebo piráti? Už slyšíme výstřely, to se křižují sobě nepřátelské lodě. Pomalu připlouvají a vyloďují se na pláži. Začíná poslední řež dne. Mydlíme se o 106 a boj nebere konce. Já s Michalem z Garde jsme odhodili zbraně a jdeme do sebe pouze svojí vlastní sílou. Za křiku diváků se pereme. Cestujeme sem a tam ... Michal nakonec prohrává. Nakonec znovu vítězí piráti! Následovala ohnivá show, na kterou byla moc hezká podívaná. S Michalem jsem se vydal do Potůlní čajovny Čajchan, kde si dáváme výborný čaj. Také jsme zde zahráli plno kostek. Úštěk se velmi povedl a moc se těšíme na příští rok. 
- kliknutím na obrázek se vstoupí do galerie - Jakub Rytíři Mělničtí si plní obrovský sen. Pořádáme svou první bitvu v lůně královského věnného města Mělník. Naši členové jsou již ostřílenými matadory v pořádání takovýchto akcí, ale toto je První mělnická bitva, nikdy tu nic takového nebylo. Již od ledna se snažíme oslovovat partnery akce, především naše důležité sponzory (ČEZ, a. s., ZEMBPR, CHAHL, město Mělník, ..), ale pořád nemáme jistotu s vybranou lokalitou, jíž je soukromý zámecký park Hořín, jehož majitele pana Jiřího Lobkowicze jsme oslovili. Po dvou dnech přichází odpověď, že naše akce pana Lobkowicze oslovila a sjednáváme si pracovní schůzku. Přiznávám se, že na společné jednání na mělnickém zámku přicházím trochu nervózní. Po vzájemném představení poznávám, že pan Lobkowicz je člověk z masa a kostí, ale i zároveň člověk, který umí naslouchat. Prezentoval jsem mu rozsah a obsah naší akce. Všiml jsem si, že se zájmem naslouchá jako správný upřímný partner a nevyhýbá se očnímu kontaktu, což mě utvrzovalo o jeho skutečném zájmu. Diskutujeme nad mapou, kde jsou plochy bitviště, dobového táboru, bublinária, tržiště, prostoru pro diváky, parkoviště…. Několika vteřinové ticho mi připadalo jako věčnosti a pak… Pak to slyším přímo z úst pana Lobkowicze… , že souhlasí. Těžko si představit co se mi odehrávalo v hlavě, na co jsem myslel, nejspíš jsem už v duchu stavěl kulisy. Máme to! Máme naprosto úžasnou lokalitu pro pořádání bitvy. Stanovujeme si podmínky a povinnosti a na úrovni gentlemanů je plníme a dodržujeme. Dolaďují se smlouvy s partnery akce. Korunky se začínají střádat a už to běží, objednávky toalet, cisteren pitné vody, dřevo a lešení na tvrz a podium. Dohadujeme se s účinkujícími (Paduana Hispanica, Pouliční divadlo herce Viktora Braunreitera). Ladí se program. Pupín vytváří oficiální plakát, který předčil mé očekávání. Ten plakát se mi tak líbil, že jsem ho použili i pro druhý ročník. S Romanem a Davidem dáváme dohromady scénář, který se stal první kapitolou příběhů bitev na Mělníku, příběhů červeného a bílého vévody a jejich lidu a majetku. Přípravy vrcholí, stěhujeme se pod stany do Hořínského parku. Již od neděle není dne, aby nepršelo. Přístřešek Lužičáků, ale i jejich osobní účast jsou obrovskou pomocí při realizaci vlastní akce. S Pupínem vyrážíme vyvěsit plakáty. Od odboru životního prostředí máme povolení je vyvěsit i na vzrostlé stromy na Mělníku. A už je to tady, aktivní hnidopichové a nudící se „inteligenti“ volají, co že si to dovolujeme. ale stačí jen v klidu vysvětlit, že je to povoleno a osoba na druhém konci telefonního hovoru se uklidňuje a jde otravovat život někomu jinému. Ale na Mělníku je i skupina jinak aktivních „mamlasů“ ,kteří se hrozně baví tím, že naše plakáty strhávají. Doporučuji těmto „ubožákům“, když už nám strhnete plakát, tak je odneste do koše, nebo kontejneru, nenechávejte je jako „prasata“ válet na zemi! Je mi Vás líto ubožáci!!! Ale raději zpět k vlastním přípravám. Už nám vyrostla konstrukce lešení pro dvě tvrze (tvrz bílého a tvrz červeného vévody) a jejímž pobíjením nám pomáhají naši kamarádi, Pupínovi spolužáci a část Lužičáků. Už se to začíná rýsovat, palisády rostou, už stojí i pódium a vrháme se na vesničku „Na pomezí“ a počasí? Počasí pořád deštivé, občas sluníčko a zase příval deště. Pátek. Den před akcí. Příjezd šermířů, hospůdek, stánkařů. Musím se pár větama zmínit o stánkařích. Vás, které již známe z let minulých, vy jste vždy vítáni a máte tu u nás plac grátis pro svůj stánek. Ale pro Boha či kohokoliv jiného živého, když napíšu nebo řeknu, že na akci chceme dobový stánek, tak to znamená, že chceme opravdu dobový stánek, žádný plast či jiné rádoby historické parodie. To se týká i prodávaného či prezentovaného zboží. Vrcholem byl jeden opilý pán co mi volal, že má dobový stánek s grilovanými kuřaty, že prý jezdí po zámcích a hradech a historických akcích. Tak se ho ptám, jak ten historický kuřecí gril vypadá? A on mi řekl, že to je bílá skříňová avie. A teď mi řekněte, jak slušně takového mamlase poslat někam do … ? ;o) A stánky už se nám tu řadí, staví, ale hospoda…. ta… ta nás asi nechá chcípnout žízní. Přijíždí šermíři, známí, kamarádi, ale i nové tváře které tu vítáme. Prezentárium pracuje na plné obrátky, zatloukl se poslední hřebíček do kulis a můžeme si večer v klidu sednout. A jediná věc nám visí v hlavách. Diváci, přijdou i když skoro pořád prší? Ráno, sobotní ráno. Sluníčko, a to na celý den. Nádhera. Posnídáme a už si beru všechny účastníky bitvy na plac na nácvik. Rychlé seznámení se se scénářem. Rozdělení lidí na voje červeného a bílého vévody, na vesničany, kde roli starosty si střihnul Bohouš Jindřich z Mělníka. Seznámení se s rolemi, určení velitelů, první a druhé šlápnutí scénáře a volno až do průvodu. Sluníčko nezklamalo a směje se na nás. Průvod. Pod vedení Pupína a Lužických bubeníků se vydává průvod z Hořína na Mělník a zpět. A… a už se objevují první návštěvníci. Oběd. Pauza na slehnutí a začínáme. Právě začala akce: „Bitva na Mělníku aneb První bitva vinařů mělnických 6.8. 2011“. Vítám diváky a už na scénu uvádím skupinu historické hudby Pauanu Hispanicu, Viktrora Braunreitera, tanečnice od Lužických. Přichází na řadu už i rytířský turnaj a už to vidím… ta tisícovka diváků se nedá přehlédnout, … oni přišli… snad se vše povede a založíme na Mělníku novou tradici. Vyhlašujeme vítěze turnaje, Paduana Hispanica je znovu na podiu a šermíři se oblékají do zbrojí a začínají chrastit zbraněmi. Bitva začíná. Začíná koncem, živým obrazem kde mrtví leží na bitevním poli, zranění se snaží uchránit si alespoň holý život a vítěz neví, zda se radovat z toho masakru co nastal. Neměli jsme mluvené slovo průvodce dějem, a tak jsem se coby bílý vévoda ujal i role vypravěče a vyprávěl divákům příběh, který předcházel živému obrazu „konci“. A tento příběh Vám odvyprávím i zde v naší kronice. --- Příběh prvního ročníku --- Příběh bitvy na Mělníku aneb První bitva vinařů mělnických začal koncem. Ano, koncem. Vše skončilo ve vesničce „Na pomezí“, kde se odehrál živý obraz plný mrtvol, mazáků, vojáku i vesničanů… Ale co to diváci vidí… mezi mrtvými leží i tělo vévody … kterého? Bílého, nebo červeného? Konec konce a přejdeme na začátek. Vlevo vidíme tvrz bílého vévody, který na svých vinicích pěstuje bílá vína, zlaté barvy s vůní jež by i samotné bohy potěšila. Vpravo se rýsuje mohutná tvrz červeného vévody. Ten rovněž na svých vinicích pěstuje révu, avšak barvy červené až rudé s jiskrou a vůní jež si vzala ze země na níž vyrostla. A uprostřed, na cestě, která spojuje obě vévodství, stojí vesnička, které se už od nepaměti říká „Na pomezí“. Ve vesničce „Na pomezí“ se rok co rok setkával červený a bílý vévoda a vzájemně tak ochutnávali vína sousedova. Pokaždé si je pochválili… a tak vznikla krásná tradice, respekt a vzdání holdu jeden druhému, vznikla tak slavnost vína a po mnoho let vesnička „Na pomezí“ žila touto oslavou, až do předčasné smrti červeného vévody, který vždy držel respekt a úctu k bílému vévodovi a lpěl tak na dobrých sousedských vztazích. Ale po jeho smrti se novým červeným vévodou stává jeho jediný syn. Syn plný arogance a nenávisti nejen k bílému vévodovi, ale i k jeho lidu. Nastal den oslav vína a do vesničky Na pomezí, která byla vždy neutrální, přijíždí družiny bílého a červeného vévody. Starosta vesničky oba vzácné hosty vítá a v duchu předešlých tradic nalévá bílému vévodovi víno z vinic červeného vévody. Bílý vévoda pozdvihá pohár s červeným vínem. Zrakem hodnotí jeho jiskru, čichem jeho vůni, a když již jeho chuťové pohárky vychutnávaly jeho výtečnou chuť, všiml si, jak na něj nový červený vévody zle zahlíží. Starosta nalil do poháru červeného vévody bílé víno z vinic bílého vévody… ale ten ani neochutnal a rovnou víno s pohrdáním a viditelnou zlobou na zem vylil. Urazil tak nejen bílého vévodu a jeho víno, ale poškodil tak i pověst svého otce, který vždy v míru společně s bílým vévodou k jednomu stolu usedali. Teď jeho syn, nový červený vévody pošlapal i čest a vinařské umění lidu bílého vévodství. Bílý vévody plný překvapení vyskočil od stolu a zarazil v tasení mečů mužů jeho doprovodu. Nechtěl prolévat krev. Vyzval však červeného vévodu, aby se do měsíce omluvil nejen jemu, ale i všemu lidu bílého vévodství. Nadmíru rozladěn se svým doprovodem opustil vesničku „ Na pomezí“ a vrátil se na svou tvrz. Červený vévoda se však ve vesničce zdržel i se svým ozbrojeným doprovodem, aby starostovi vytvořil nabídku hodnou jeho diplomacie. Buď se starosta smíří s tím, že se jeho vesnička „Na pomezí“ stane državou červeného vévodství, ztratí tak svou neutralitu, ale do jeho měšce zacinká pár zlatých všimného. Anebo se vesnička k červenému vévodovi nepřidá, ale to jí zbude jen pár dní její krásy, protože bude vypleněna a lehne popelem. Starosta ani chvilku neváhal a souhlasil s tím, že bude již podporovat jen červeného vévodu. Kdyby jen věděl jak těžké osudy budou jeho vesničku zmítat. Červený vévoda se svým doprovodem opustil vesničku „Na pomezí“ a vracel se domů pln spokojenosti, jak lehce získal vesničku, která byla vždy neutrální a jak urazil bílého vévodu a jeho lid. „Co, že to vlastně po mně ten bílý vévody chtěl? Jo, aha… omluvu … hmmm … té se nedočká!“ Dny plynuly tak, jako voda v řece… a měsíc byl ten tam. Bílý vévoda se omluvy nedočkal a rozhodl se dojet si se svou družinou pro omluvu do tvrze červeného vévody. Vybral si z posádky své tvrze pár elitních ozbrojenců a vyrazil k tvrzi červeného vévody. Cestou se chce zastavit ve vesničce „Na pomezí“, aby doplnil zásoby a dal odpočinout sobě, svým mužům i doprovodu. Jaké však překvapení na něj čekalo. Starosta je nevítal s dřívější vřelostí. Se sklopeným zrakem mu oznámil, že nemůže pro něj nic udělat, protože vesnice již patří červenému vévodovi. A ve vsi jsou jeho ozbrojenci. Netrvalo dlouho a hlídka červeného vévody narazila na vévodu bílého a jeho muže. Vyzvali vévodu, aby i se svými muži odtáhl! ... další urážka… „Taste zbraně a ukažte těm drzounům jak chutná ocel mečů bílého vévody.“ Byla to rychlá akce a tlupa drzounů červeného vévody se válí po zemi ve vlastní krvi. Avšak jeden přisluhovač červeného vévody z vesničky uprchl, a seč mu nohy stačily utíkal do tvrze červeného vévody. „Lukostřelci střílejte a zabte toho usmrkance“ velel bílý vévoda. Jeden šíp stačil elitní lukostřelkyni a informátor padá k zemi, ale moc blízko brány tvrze červeného vévody, kde jej již mrtvého nachází hlídka. Šíp jenž mu trčí ze zad prozradí vše. Bílý vévoda je již na cestě k tvrzi červeného vévody a patrně již nebude žádat jen omluvu. O čem asi přemýšlí červený vévoda? Omluvit se? Žádat o milost? Ani jedno, ani druhé. Dal svolat hotovost, rozestavět hlídky, na věžích tvrze se objevují lučištníci, kušijníci a hlavně píšťal, hákovnic a děl. Čeká na bílého vévodu se všemi muži ve zbrani. A o čem přemýšlí bílý vévoda? Nechce vše řešit silou, ale smírem. Proto velí ať jej jeho muži doprovodí až k tvrzi, aby vévodu vyzval k rozumu a smíru. Dorazí s doprovodem k tvrzi a již z povzdálí vidí, jak jej vítají mečem a ohněm. Volá do tvrze: „Vyjdi ven červený vévodo! Povídám vyjdi ven a neschovávej se ve své tvrzi jako dítě pod sukněmi své matky!“ Červený vévoda se dopálí a odvětí: „Chceš mi ty, bílý vévoda s tvou hrstkou mužů snad vyhrožovat?“ „Ne, nechci“ odvětí bílý vévoda, „ale dávám ti dva dny, abys přišel za mnou do vesničky Na pomezí a omluvil se mně, i mému lidu. Vzdal se nadvlády nad touto vesničkou a dodržovat její dřívější neutralitu.“ Bílý vévoda se stáhl do vesničky a jal se čekat na omluvu. Velitel jeho posádky jej varoval před úskočností červeného vévody a nechal povolat posily. Druhý den posily z tvrze dorazily a červenému vévodovi do vyřešení ultimáta již zbývá jen necelý den. Ultimátum plynulo a po červeném vévodovi ani památka. „Vyrážíme, svolejte všechny muže a zajdeme si pro omluvu sami“ dopálil se bílý vévoda. Voj bílého vévody se dal do pohybu a zastavil se až v bojové formaci před hradbami tvrze červeného vévody. „VYLEZ! Vyjdi ven ty hade. Tvůj otec se musí v hrobě obracet nad tvým chováním. Znovu Tě žádám vyjdi ven a omluv se.“ Domlouval naposledy červenému vévodovi. Jak však vypadla odpověď z tvrze? Vypadala jako hejno šípů vystřelených z luků a kuší, jejichž hroty způsobily první zranění ve voji bílého vévody. „Na vztéééč. Vyžeňte ty krysy z děr“ Dopálil se bílý vévoda. Ozývají se výstřely, ale pouze na straně bílého vévody. Šípy křižují oblohu a pod jejich ostrým deštěm se muži bílého vévody pomocí žebříků snaží překonat hradby tvrze červeného vévody. Jak mravenci se po žebřících hrnou vzhůru, ale odpor obránců je silnější než se dalo očekávat. Objevují se první mrtví a touha po omluvě se mísí i s touhou po pomstě. „Přineste beranidlo a vyrazte bránu.“ Nejsilnější muži bílého vévody přinášejí beranidlo a již dopadá na bránu tvrze. Brána praská, ale stále odolává síle beranidla, … avšak … co to … brána se pomalu rozevírá, muži bílého vévody se jak trychtýřem snaží proniknout do tvrze … PRÁSK … PRÁSK … ozvaly se výstřely všech palných zbraní, které v tvrzi červeného vévody byly. Úskočný a vychytralý tento manévr měl za následek obrovské ztráty na životech mužů bílého vévody. „Zpět! Stáhněte se zpět“ velí bílý vévoda. „Ustoupíme do vesničky Na pomezí, kde se zformujeme a pokusíme si odpočinout … A poslat pro posily, pro bratrancovi rytíře.“ Bílý vévoda se svými muži dorazil do vesničky a poslal posla ke svému bratranci se žádostí o vojenskou podporu. Nastala noc beze spánku, byla tichá … tak zvláštně tichá. Tichá jak plížící se smrt. a co činí červený vévoda? Nechává své muže odpočinout a před rozedněním s nimi hodlá vyrazit do vesničky a rozdrtit bílého vévodu. Nechce se mu omluvit, chce jeho smrt, jeho tvrz, jeho vévodství. Ještě ani nezakokrhal kohout a červený vévoda zaútočil na vesničku. Muži bílého vévody bojují jako lvi, ale mužů červeného vévody bylo podstatně více. Objevují se nejen první zranění, ale již i první mrtví. Většina mrtvých je na straně bílého vévody. Ten během této krvavé řeže stahuje těsně k sobě své muže … a … když vidí, že převaha armády červeného vévody je více než jen veliká … dává rozkaz ke stažení z vesničky a ústupu do bezpečí své tvrze. V tento okamžik netušil, jak důležité bylo poslat pro pomoc ke svému bratranci. Ve zdech své tvrze nachází úkryt, ale ne na dlouho. Červený vévoda je bílému v patách a snaží se do tvrze proniknout a zabít bílého vévodu. Po několika útocích, když se již muži červeného vévody málem dostali až přes hradby tvrze bílého vévody, se vévoda stahuje se svými muži do vesničky, aby načerpali sílu, doplnili zásoby a ošetřili své zraněné. V tvrzi bílého vévody je také mnoho zraněných, dokonce mezi střelci se objevují i mezi ženami a dětmi, které se rozhodly také bojovat. Starci, kteří ještě unesou nějakou zbraň nebo aspoň kosu či vidle, se rozmisťují na cimbuří … a opět čelí útokům červeného vévody. Marně se jeho muži snaží pomocí žebříků překonat hradby. Ale jejich nápor nepolevuje. „Bránu! Vyrazíme bránu! Ve vesnici je přeci ohromné beranidlo, které tam zanechali muži bílého vévody. A nyní proti jim samotným nám toto beranidlo poslouží.“ Velí červený vévoda. Bílý vévoda ve své tvrzi vidí, jak se znovu blíží muži červeného vévody a mezi nimi je obrovské beranidlo, které patří jemu … a teď … teď dopadá na bránu jeho vlastní tvrze. Jeho muži brání hradby a ochozy, cimbuří je plné odhodlaných bojovníků, ale ty nejsilnější musí stáhnout za bránu, aby ji vyztužil a v případě jejího prolomení kosili jednoho nepřítele za druhým, aby zabránili průniku do tvrze. A beranidlo dopadá ve smrtelném rytmu na bránu. Obránci vidí, jak původně pevná brána začíná povolovat, ale zatím je ještě v pantech a zavřená. Náhle nápor mužů červeného vévody začíná polevovat. Opět se stahuje? Vymýšlí nějakou úskočnou lest? NE! Dorazili rytíři bratrance bílého vévody a červeným vpadli přímo do zad. Tomu se říká pomoc v hodině nejvyšší. Bílý vévoda velí k útoku a branou, která čelila útokům beranidla se valí muži bílého vévody i s vévodou samotným. Před tvrzí nastala neskutečná řež. Meče se boří do protivníkových těl, sekery tříští jejich štíty i helmice. Kaluže krve jsou pod těly padlých i raněných. A v tomto boji na sebe naráží bílý i červený vévoda. Bílý již netouží po omluvě, vyzývá červeného vévodu na boží soud. Muži bílého i červeného vévody stojí, nebojují a sledují, jak tento boží soud dopadne. Je vidět únava obou duelantů, ale červený jakoby měl více síly a bílý se jen brání. Jejich jedeapůlruční meče o sebe křešou až je vidět občas i déšť jisker. Bílý vévoda chybuje a je zasažen do levého boku … Ale tam jej přeci ochrání kyrys a ten přeci nelze mečem prorazit. Ale ruce bílého vévody pomalu klesají i s mečem jenž dosud třímají. I hlava, již bez helmice, pomalu se vpřed naklání … „to snad nééé“ volají muži bílého vévody … a červený vévoda rozpřahuje, aby zasadil bílému smrtící ránu přímo do jeho nekryté hlavy nebo krku. Avšak to, co se odehrálo v následujícím zlomku vteřiny naprosto vše změnilo! Bílý vévoda doširoka ukročil pravou nohou a letmým krytem proťal krk červeného vévody, který němě dopadl na kolena a poslední co viděl, bylo, jak krev z jeho krku prýští k nohám bílého vévody. Tak takhle dopadl červený vévoda, který v neúctě ke svému otci a tradicím zaplatil daň nejvyšší. Jeho muži měli na vybranou. Mohli vstoupit do služeb bílého vévody, nebo složit své zbraně a v míru odejít pryč. --- Konec příběhu prvního ročníku --- A toto je již opravdu konec. Konec bitvy na Mělníku aneb První bitvy vinařů mělnických, která se uskutečnila v Hořínském parku pod královským věnným městem Mělník dne 6.8. 2011. Všichni aktéři bitvy se postavili do lajny, já jsme přečetl jejich jména a poslal je k náběhu na diváky, kteří stáli a tleskali. Jejich úlek byl obrovský, ale kdo by se nelekl, když se na vás rozeběhne taková horda po zuby ozbrojených šermířů. A znovu potlesk … přiznám se, že jsem si to vychutnával, ale byl jsem i plný dojetí, že se tento první ročník vydařil a vše dobře dopadlo. Ale diváci ještě tleskali a klukům se ještě chtělo šermovat, tak předvedli nádherný bughurt. Den se změnil na večer, slunce se schovávalo za obzor, diváci odešli domů. Šermíři se bavili skoro až do rána … ale už teď jsme věděli, že za roku tu chceme uspořádat druhý ročník bitvy na Mělníku. Musím závěrem neopomenout poděkovat všem, bez kterých bychom tuto bitvu na Mělníku nemohli uspořádat. Chci poděkovat: - Jiřímu Lobkowiczovi za poskytnutí úžasného prostoru Hořínského parku - skupině ČEZ, a. s. za velkou finanční podporu - firmě ZEMBPR za finanční a logistickou podporu - firmě CHAHL za konstrukci podia - Vláďovi Slavíkovi a Yvaru Majdovi za ozvučení - kamarádům, kteří nám pomohli stavět kulisy - všem zúčastněným šermířům a stánkařům - všem divákům, kteří přišli a všem Rytířům Mělnickým
Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr Text bude v brzké době doplněn. Petr |
|
|